Africké státy se od získání nezávislosti snaží budovat pocit národní identity. Přestože mnohé z těchto států byly založeny na nacionalismu a přežily staletí koloniální nadvlády, většina z nich má malou vnitřní soudržnost a trpí širokou škálou problémů. Africké státy také čelí výzvě, jak zvládnout etnickou rozmanitost v koloniálních hranicích.
Cíl udržet stabilitu v koloniálních hranicích často vede k etnickému napětí a násilí uvnitř státních hranic. Extrémním příkladem toho je situace v Súdánu. Dominantní severní část země, směs afrických a arabských prvků, se snaží vyřešit krizi identity tím, že se stává více arabskou nebo islámskou. Toto zkreslené vnímání sebe sama je podporováno politickými elitami a je využíváno k podněcování etnického napětí a násilí v zemi.
Alžírsko je další zemí s dlouhou historií vazeb se subsaharskou Afrikou. Tato země byla pro kontinent inspirací během arabsko-izraelské války v roce 1962. Její občanská válka na konci 90. let snížila globální profil Alžírska, ale Alžírsko nedávno znovu získalo svůj vliv na kontinentu. Alžírsko je také lídrem v boji proti mezinárodnímu terorismu.
Spojené státy a Světová banka se pokusily zprostředkovat, ale Etiopie jejich navrhovanou dohodu odmítla. Od té doby se snažili zapojit AU a jihoafrického prezidenta Cyrila Ramaphosu. Koncem června se obě strany sešly pod záštitou AU. Strany oznámily, že doufají, že nevyřešené problémy vyřeší do dvou týdnů. Pokud budou rozhovory úspěšné, odstranily by egyptské pochybnosti o férovosti zprostředkovatelského úsilí AU.
Politická geografie hrála důležitou roli při utváření dějin Afriky. Definuje vztahy mezi vládami a občany. Před kolonizací byla Afrika z velké části mozaikou království a říší, které byly na sobě nezávislé. Například Ghanská říše se díky obchodu se zlatem stala mocnou říší. Králové kontrolovali operace těžby zlata a zaváděli daňový systém a říše dominovala regionu téměř 400 let.
Egypt je třetí největší ekonomikou v Africe. Má 40 ambasád po celém kontinentu. Spolupracoval také s africkými státy v Radě bezpečnosti OSN a Politickém a bezpečnostním výboru. V posledních letech se také více zapojuje do procesů AU. A do svých afrických politických institucí dosadila několik vysoce postavených úředníků.
Obrat směrem k Africe je způsoben mnoha faktory. Zatímco některé státy mají zájem na rozšíření svého vlivu, jiné se snaží získat diplomatickou podporu na základě svých národních zájmů. Spor o Západní Saharu například vedl ke zvýšení napětí mezi Marokem a Alžírskem. Egypt navíc reaguje na rostoucí bezpečnostní rizika a příliv migrantů z jihu.
Tunisko má jedinečný zájem o subsaharskou Afriku. Nečiní tak však z geopolitické rivality, ale proto, že je motivována ekonomickými a politickými zájmy. Tuniský prezident Youssef Chahed nedávno uspořádal akci pro americké investory zaměřenou na podporu investic v subsaharské Africe.